Přistání v Lesotho, plně nezávislá země, zcela obklopená Jižní Afrikou. Od roku 1966 je země nezávislá na Britech. Rozloha je asi 30.000 2 kmXNUMX, asi tři čtvrtiny Nizozemska. Přicházíme během našeho pozemní cestovat přes hlavní město Maseru na západě. Hned vyniknou dvě věci. Laskavost lidí se zdá nekonečná. Jsme oslovováni ze všech stran a poskytujeme užitečné rady a informace. Navíc nevidíme žádné bílé lidi. Zdá se, že populace sestává pouze z původních kmenů.
Jak jste od nás zvyklí, nyní se na video pustíte znovu. Cestujete s námi?
V Lesothu vzpomínáme na západní Afriku. Stejně jako tam lidé často žijí na ulici. Všude po silnici chodí muži, ženy i děti a vidíte prodejní stánky s nejrůznějšími produkty. Asi 90 % z téměř 2 milionů obyvatel jsou křesťané a mají svou vlastní měnu, Loti. To je mimochodem stejné jako africký Rand.
Bohužel země má malý export. Existují diamantové doly, ale výtěžek se stěží dostane k místnímu obyvatelstvu. Asi 60 % lidí žije pod hranicí chudoby.
Lesotho tvoří z velké části úchvatné vysokohorské krajiny. Země je často nazývána „královstvím na obloze“. Od prvního kontaktu cítíme, že Lesotho je skrytý klenot. Takříkajíc „mimo vyšlapanou trať“.
Povídání po cestě
Pokud jsme na cestě a můžeme si popovídat s místním, chytneme ho oběma rukama. Cestou vidíme mnoho lidí, kteří jdou do školy, práce nebo se jen tak poflakují.
Je milé a zarážející, že zde lidé celý den nosí přikrývky na ochranu před chladem. Jen deky, pod kterými spíme. Jako náhrada za bundu. Chodí s ním mladí i staří, bohatí i chudí. Zemědělci pracují na polích s poslední sklizní kukuřice nebo už připravují půdu na další sezónu.
Například přímo u silnice je farmář zaměstnán „sbíráním“ kukuřičných zrn z klasu. Nezbytná práce náročná na práci. Kukuřičná mouka vyrobená z obilovin je hlavní složkou každodenní stravy. Farmář rád mluví o svém životě a jednoznačně oceňuje náš zájem.
Vše ale ukazuje, že žádná přepychovost neexistuje. Všechno, co jedí, si vlastně vypěstují sami, jsou z velké části soběstační. Má nový projekt...nějaké králíky. Chce je chovat, ale ještě neví, jestli je chce jíst sám, nebo je prodávat na trhu. Ten si zatím hodně stěžuje, že jídlo je tak drahé. Kromě pěstování kukuřice má také osla, pár krav a koz.
Thaba Bosiu, kulturní vesnice
Tato venkovní komerční instituce vypráví příběh o původu Lesotha. Na „náhorní plošině“, ploché přilehlé hoře, se odehrálo mnoho bitev, ale nakonec zvítězilo původní obyvatelstvo.
Dostáváme prohlídku od velmi pěkného průvodce. Kromě venkovních představení je zde také vnitřní muzeum.
Areál připomínající park obsahuje divadlo, restauraci a různá ubytovací zařízení. Ptáme se, zda tam můžeme také přespat. A to je možné... děláme vše pro to, abychom měli příjemný pobyt.
Krásný trávník. A o kousek dál můžeme použít sprchu.
Mysleli jsme, že návštěva stojí za to, zvláště pokud jste právě vstoupili do země a zajímají vás nějaké základní informace.
Kome obydlí jeskyně
Pokračujeme v cestě přes Lesotho do jeskyní Kome. Netušíme, co nás čeká, ale chápeme, že tam můžeme přespat.
V každém případě je tam náhon krásný. Poslední kilometr je dost náročný po strmé kamenité cestě, běžným osobním autem absolutně nedosažitelný.
Uprostřed místních je přijímací budova a trávník, kde můžeme přenocovat. Místa jako toto jsou skvělá, protože jsou nejlepším způsobem, jak se naučit některé z místních tradic.
Ženy se snaží získat vodu z jediného kohoutku v okolí. I zde muži nosí tradiční přikrývky proti chladu. Mnozí jsou farmáři s dobytkem nebo stavebním pozemkem, jiní chodí do práce. Často do Jižní Afriky pracovat v dolech.
Průvodce nás vede po vesnici a k jeskynním domům. Hlínou omítnuté jeskynní domky jsou pěkně vidět. Průvodce vypráví o jeho historii. O to víc si ale užíváme kontakt s vesničany. Lidé jsou výjimečně přátelští.
Vodopády Maletsunyane
Vodopády Maletsunyane poblíž Semonkongu jsou nejznámější pro svou impozantní výšku 192 metrů. Stejně velkolepé je ale i prostředí, ve kterém se vodopád nachází. V Lesothu jsme zatím viděli řadu turistických zajímavostí, které jsou podporovány vládou. I zde obrovská budova, která poskytuje masám turistů restauraci, informace a výhled. Ale návštěvníci... ouha... nikdo.
To nám vůbec nevadí! Při příjezdu zaplatíme asi 5 eur na vstupném a dostaneme VIP ošetření, které stojí za zmínku.
Jedeme z kopce, který je výzvou i pro 4WD, vysoko na kolech. Místní nám pomáhají odstraňovat velké kameny, abychom se nakonec dostali k jednomu z nejfantastičtějších divokých kempů. Hned naproti vodopádu s výhledem do rokle se nám rozbuší srdce.
Zatímco kolem nás nahoře i dole poletují káně, sokoli a supi, my si užíváme západ a východ slunce, zatímco vodopád se neustále řítí do kaskády.
Slaňování vedle vodopádů Maletsunyane
Přesouváme se o kousek dál do Semonkongu, kde se nachází Semonkong Lodge. Moderní chata, která tvoří ostrý kontrast ke zbytku vesnice. Existují také kempy, které využíváme.
Objekt nabízí možnost slaňování vedle vodopádu. To nám něco zní!
Ještě téhož odpoledne dostáváme důkladný trénink podél skalní stěny o výšce asi 25 metrů. Cvičební stěna.
Jakmile se průvodci spokojili s tím, že nás vzali do skutečné věci, vyrazili jsme v 8 hodin ráno následujícího rána. Půl hodiny poskakujeme Landcruiserem, abychom dosáhli výchozího bodu na vrcholu vodopádu. Poslední část procházíme, zatímco všechny naše materiály odnáší kůň do magického bodu.
Zatímco průvodci vše zařizují, my se chvíli kocháme ohromujícím výhledem.
Pak je čas... my dva, co stojíme vedle sebe, se podíváme přes okraj... kdo říká A, musí říct B. Těch dvě stě čtyři metrů pod námi… fuj. Je to nejvyšší slanění na světě!
Jakmile jsme ale bezpečně v lanech, sestup může začít. Adrenalin se valí našimi těly! Pohled tak strnulý vedle vodopádu je ohromující. Křičíme!
Sprška z vodopádu nás na posledním úseku docela zmokne, ale to by nemělo kazit zábavu.
Po patnácti minutách jsme dole a čeká nás jeden z průvodců. Opět vylézáme ze soutěsky, sundáváme úvazky a máme o obrovský zážitek bohatší. Tohle jsme si nikdy nechtěli nechat ujít!
Národní park Sehlabathebe
Z našeho dobrodružství u vodopádu pokračujeme do NP Sehlabathebe. Zavede nás tam krásná, nově zpevněná cesta. Park se nachází vysoko a je domovem různé endemické flóry a fauny. Najdete tam i řadu zvláštních skalních útvarů.
Za téměř nic získáte přístup a můžete kempovat, kde chcete. Hluboko v parku najdeme unikátní místo.
V sobotu vidíme partu mladých lidí, ale jinak se tu turistika zdá být v plenkách.
Tentokrát nemáme štěstí na počasí. V neděli ráno v 7 hodin vyrážíme na průzkum okolí. Oblast je nádherná, spousta zelených trav proložených členitými skalními útvary. Vinou se jím řeky a bažinaté tůně. Slyšíme dokonce kvákat žáby.
Zpočátku můžeme udělat pěkné fotky, ale brzy se to zavře a začne to šplouchat. Nakonec se vracíme do kempu jako utopené kočky. Protože předpovědi na další dny nejsou o moc lepší, odjíždíme. Pokud jsme si to udělali, národní park stojí za návštěvu!
Různé horské průsmyky
Máme v plánu projet horský průsmyk Matebeng. Ale informace jsou protichůdné prostřednictvím různých informačních zdrojů.
Na začátku průsmyku se ptáme u řady místních, ale nedostáváme žádné skutečně relevantní informace. Slýcháme příběhy o extrémně úzkých průchodech a úsecích silnic, které byly odplaveny. Navíc předpovědi počasí jsou velmi špatné.
Cestou tam rychle vidíme stav silnice. Velké balvany a vymyté části. To jasně ukazuje, že tudy neprojíždí téměř žádný provoz.
Rozhodneme se otočit zpět.
Via, via jsme upozorněni na další horský průsmyk. Tenhle by byl lépe udržovaný. Zdoláme tento průsmyk a ve vysokých horách nás čekají fenomenální výhledy. I za vydatného deště je tu pořád krásně! Nocujeme na kopci a probouzíme se s krásným výhledem.
Cestou v této odlehlé oblasti občas míjíme malé osady. Lidé, když nás vidí, mávají nadšeně. Pravidelně zastavujeme, abychom si prohlédli okolí. Pak vidíme místo, kde stříhají ovce. Ne nůžkami, ale velkými nůžkami. Několik mužů současně pracuje na svlékání ovcí kožešiny, zatímco jiní třídí vlnu podle kvality. Jen vidět.
Jízda na koni
Setkali jsme se s Ianem a Catherine, anglickým párem z pozemků. Jezdíme spolu přes horské průsmyky a dobře se spolu bavíme.
Ian navrhuje, abychom se projeli na koni...mmm...na koni...to nás opravdu nezajímá. Ale dobře, můžeme tomu dát šanci.
Na iOverlander najdeme příležitost. Vítají nás Joseph a Maria, velmi přátelský mladý pár. Maria pracuje jako hospodyně a Joseph je podnikavý a jezdí s hosty do hor.
A tak začíná fantastické dobrodružství uprostřed skutečného čistého života lidí v horách. Všichni pět nasedáme na koně, kteří jsou velmi učenliví a mírní. Zpočátku jdeme po stezce, ale později také stoupáme a klesáme po strmých svazích. Koně jsou velmi silní, jsme z toho překvapeni, ale naprosto jim věříme. Míjíme odlehlé vesničky, které jsou dostupné pouze na koni nebo na oslu. Zemědělci jsou zaneprázdněni oráním své půdy někdy i šesti kravami pro své jednobrázdové pluhy. Klid a relaxace spolu s koňmi je ohromující.
Kolem poledne obědváme na břehu řeky Orange, zatímco se koně mohou chvíli pást. Řeka je dost divoká a hnědá od písku, který sebou unesla, v posledních dnech docela pršelo.
Asi v polovině odpoledne přijíždíme do odlehlé vesnice, kde rodina poskytuje rondavel (kulatý dům s doškovou střechou) na přenocování. Na podlaze leží čtyři tenké matrace. Podlaha bláta smíchaná se sušeným hnojem. Deky by nás tu dnes večer měly zahřát.
Paní domu mezitím připravuje večeři. Dělá pro nás vynikající tradiční jídla, která večer ochutnáme.
Ráno kohout zakokrhá brzy a po syté snídani odjíždíme opět stejnou kulisou směrem k Josephovu domu, kde jeho žena Maria již připravila oběd. Ohlížíme se za fantastickým dobrodružstvím a musíme se vypořádat s bolestí svalů z jízdy na koni.
Děláme to druhý den, zatímco v autě na měkkých sedadlech dobýváme průsmyk Sani, hraniční přechod s Jižní Afrikou. Více o tom v našem dalším příběhu, Jižní Afrika (část 4)
Onze závěr
Lesotho, země s nejvyšším a nejnižším bodem. Nebo „Nebeské království“, jak se mu tak často říká, nás nesmírně překvapilo.
Čistota, čistota, extrémně přátelští lidé... je výsadou sem cestovat. Kontrast s Jižní Afrikou je velký! Lidé mají úžasné tradice a krajina je fenomenální.
Turistika je zde stále v plenkách. Pro nás je to hezké, masová turistika tu čistotu ještě nenahradila. Myslíme si, že mnoho lidí navštíví Jižní Afriku za dva až tři týdny a Lesotho prostě vynechají. Opravdu škoda!
Vláda se snaží řadou nákladných projektů nalákat turisty, ale zatím se zdá, že bez větších úspěchů. Nech to tak!
