Přistání v Mosambik. Země sousedící s 5 sousedními zeměmi Jižní Afrika mrně Tanzanie. S pobřežím v Indickém oceánu o délce přibližně 2500 XNUMX kilometrů. Mnoho lagun a souostroví s bílými plážemi dělá z pobřeží zajímavou turistickou destinaci. Chceme využít možností, které nabízí pobřeží, ale určitě i hlouběji do vnitrozemí, abychom poznali obyvatelstvo a jeho zvyky. Jak jste u nás zvyklí, nejprve začnete sledováním videa.
Mosambik byl kolonizován Portugalci již v 16. století. Byla to důležitá země pro slonovinu, zlato a později otroky. Mnohem později, v roce 1964, začal boj za nezávislost. V roce 1975 zvítězilo domorodé obyvatelstvo a Mosambik se stal nezávislou zemí.
Nedávno, v říjnu 2024, proběhly volby, které se neobešly bez boje. Řada demonstrantů byla zabita. Opozice výsledku nedůvěřuje.
Dále jsou aktivní rebelové zejména v severní části Mosambiku a není tam úplně bezpečno. Země navíc čelí rozsáhlé chudobě a korupci.
Mluví se zde především portugalština a měna se nazývá Metical. 100 metických = 1,50 EUR
Hraniční přechod
Na hraničním přechodu Ressano Garcia si všimneme obrovské řady kamionů. Většina nákladních aut s rudou je na cestě do Mosambiku. Ale zřejmě se nemohou dostat dovnitř. Na samotné hranici je vše přátelské a pohodové. Dokážeme rychle zařídit všechny potřebné papíry a razítka. Ale pak nám na poslední kontrole celník sdělí, že tudy nemůžeme projet dříve než v 16.00:XNUMX. Cesta do hlavního města Maputo je údajně zabarikádována.
Mohli bychom se také vrátit do Jižní Afriky a počkat do 16.00:XNUMX. Mezitím zjišťujeme, že uzavřené silnice stále souvisí s výsledky říjnových voleb. Opozice zpochybňuje výsledky voleb a tu a tam se objevily nějaké nepokoje.
Vstupenku si razítkujeme opět v JAR a čas trávíme na jihoafrické straně hranice v kavárně s klimatizací (45 stupňů venku). Druhý pokus děláme v 16.00:XNUMX.
Na jihoafrické celnici opět dupeme. A v 17.00 hodin můžeme vjet do Mosambiku spolu s řadou taxíků a dodávek. Jinak poklidné uzavření silnice je běžnou protestní akcí demonstrantů. Setkáváme se jen s pár pískajícími, vlajkami nesoucími mladíky a nějakými doutnajícími ohni.
Maput
Strávíme noc v B&B na předměstí Maputa. Po všem tom vedru v Krugerově parku se těšíme na přespání v klimatizaci. Mimořádně přátelský majitel B&B Henrique nám nadšeně vypráví vše o Mosambiku. O zajímavých místech ale i o politické situaci a zátarasech, které se aktuálně dějí.
Večer jdeme do restaurace a vidíme, že chudinské domy a větší, moderní domy se nacházejí společně v jedné čtvrti. Cesty jsou písčité a prašné. Kousek asfaltu, který vidíme, je přejetý. Lidé na ulici si nás téměř nevšímají a my si všimneme, že po 48 hodinách jsme neviděli jediného bílého člověka.
Druhý den ráno odjíždíme poté, co Henrique zkontroluje, že trasa, kterou chceme jet, je bezpečná a bez zátarasů. Navrhuje nám jinou cestu, protože její část je uzavřena demonstranty.
Podíváme se také na obrovský most (nejdelší visutý most v Africe), který spojuje Maputo se čtvrtí Katembe. Most dlouhý 3 kilometry byl otevřen v roce 2018 a postavili ho a financovali Číňané.
Poté opustíme město po N1, rušné silnici, kde budete ohromeni památkami. Prodejci nalevo i napravo, stánky na trhu, spousta lidí a provoz. Jeden chaotický nepořádek, který nám připomíná západoafrická města.
Na pobřeží
N1 je také hlavní dopravní tepnou na sever. V budoucnu tuto cestu opět využijeme. Nyní však odbočíme několika odbočkami na východ, širokým pobřežním pásem. Polní cesty jsou zde náročné, často dostupné pouze pro 4x4. Krajina je zde krásná, nedotčená a místy odlehlá. Míjíme spoustu cukrové třtiny, háje, laguny a vesnice. Podél pobřeží Indického oceánu vidíme širokou oblast dun.
Pláže jsou bílé, nekonečné a zcela opuštěné. Voda je křišťálově čistá. Sem tam však najdete letovisko, které má často i pár kempů. Je to oblíbená prázdninová oblast bílých Jihoafričanů.
divoké kempování
Pokud je to možné, preferujeme divoké kempování. Ale v Jižní Africe toho bylo (příliš) málo. Zkouším to tu znovu vyzvednout. Najdeme výjimečně krásné místo na laguně. Je tu potok s křišťálově čistou vodou, který se klikatí mezi rákosím a následně se vlévá do laguny. Karavan sedí přesně na jeho okraj. Z kempu se vlastně noříme rovnou do potoka.
Voda je nádherně teplá a později se objevují čtyři malí kluci, aby nám ukázali cestu rákosím. Za odměnu jim dáváme sušenku a plechovku koly a hned máme čtyři nové kamarády.
O něco později zastavuje auto s Jihoafričanem. Po krátkém rozhovoru nás zve do svého bazénu ve svém prázdninovém domě o něco dále. Společně s jeho rodinou popíjíme pivo v bazénu. Jaké máme opět štěstí!
Dále po východním pobřeží
Východní pobřeží je známé svou fantastickou modrou, křišťálově čistou vodou a nekonečnými bílými a často opuštěnými plážemi. Sem tam zahlédnete letovisko a někdy i vesnici z velké části postavenou na turistickém ruchu. Často je provozován bílými Jihoafričany s místními obyvateli jako zaměstnanci. Jihoafričané vlastně tvoří největší cílovou skupinu. Kolem Vánoc a Nového roku mají ne méně než 4 týdny dovolené. A často je tráví na mosambickém pobřeží. Ale letos ne. Nepokoje po výsledcích voleb jsou zde stále citelné. Lidé čekají na 23. prosince, datum, kdy budou oficiálně vyhlášeny výsledky voleb.
Jihoafričany to neuklidňuje a tak najdeme pobřeží s tu a tam velkými luxusními resorty/potápěčskými školami/pouličními prodejci a dalšími obchody, kde není vidět doslova nikdo. Připomíná mi to období COVID. Smutný pohled! Dorazili jsme tedy do Praia da Barra, turistického letoviska, které by už mělo být činorodé… v dohledu není jediný turista.
Cor má dokonce to štěstí, že je dvakrát jediným potápěčem v potápěčské škole.
Potápění a šnorchlování
Cor potápí a Grietje šnorchl. A to tady podél pobřeží Indického oceánu není žádný trest. Voda je příjemná a teplá a obvykle křišťálově čistá. Jako potápěč vidíte jen o trochu víc, protože jdete hlouběji, ale můžete se také přiblížit ke vší kráse.
Potápíme se a šnorchlujeme na dvou místech poblíž Tofo a Zavory. V obou potápěčských školách je velmi klid. Potápět se můžeme hned druhý den. Vyjíždíme na moře z pláže. Loď je tlačena na vodu z přívěsu traktorem. Většina (korálových) útesů se nachází několik kilometrů od moře.
Pojďme tedy chvíli plout. Ale stojí to za to, při potápění Cor vidí velká hejna ryb s těmi nejkrásnějšími barvami a tvary. Ale rejnoky a obrovské mořské želvy jsou také poměrně snadno k nalezení. Korál je opravdu nádherný, tolik barev a tvarů a když navíc vidíte dravou rybu, jak se zpoza skály vrhá za kořistí, ponor je perfektní.
Vilanculos
Nyní je 23. prosince a na sociálních sítích se všichni navzájem podněcují. Připojili jsme se k některým skupinám, abychom monitorovali situaci v zemi. FB skupinám dominují hlavně Jihoafričané, kteří si jdou po krku, jestli je moudré do Mosambiku cestovat, nebo ne. Vždyť je to jejich svátek v roce!
Diskuse nám připomínají období Covidu, ve kterém se extrémní zastánci a odpůrci navzájem překonávali. Jdeme si svou cestou, nebojte se a necháme se informovat od místních.
Ve Vilanculosu jsme se usadili na pozemcích chaty, krásného místa k pobytu kolem Vánoc. Daleko od všech nepokojů a blízko NP Bazaruto.
NP Bazaruto
Bazaruto NP je velkolepé souostroví pěti ostrovů u pobřeží poblíž Vilanculosu, známé svými krásnými plážemi a křišťálově čistou vodou a bohatým podmořským světem.
Pět ostrovů Benguerra, Magaruque, Bangue, Bazaruta a Santa Carolina (místními nazývané Paradise Island) je od roku 1971 chráněno jako národní park. Dva největší ostrovy jsou obydlené a obyvatelstvo žije z rybolovu, drobného zemědělství a cestovního ruchu. Oblast je ideální pro různé aktivity, jako je pozorování kapustňáků, potápění a šnorchlování, sandboarding z vysokých písečných dun nebo prostě jen odpočinek na pláži.
Užíváme si výlet při západu slunce na originální plachetnici Dhow a necháme se hýčkat na jeden den na soukromém výletu na nejvzdálenější ostrov…Paradise Island.
Prohlídka Dhow při západu slunce
Zní to docela turisticky a částečně to je, ale zároveň je to nutnost, pokud jste něco takového ještě nikdy nedělali, plavbu na originální Dhow. Netušili jsme, co očekávat, a tak jsme si nejprve něco málo přečetli.
A Dhow je tradiční dřevěná plachetnice, která při pohledu na konstrukci stěžně vyniká jednoduchostí. Dvě dřevěné klády, nějaké lano a plachta stačí k tomu, aby loď vyplula. Přestože je zde také spousta motorových člunů, rybářský průmysl volí plachetnice plachetnic jednoduše proto, že nespotřebovávají drahý benzín.
Jedeme na výlet a starají se o nás nejméně tři členové posádky. Vyplouváme na moře a máme krásný výhled na pobřeží. Přiměřeně anglicky mluvící posádka vypráví o tradicích kolem dhow. Mezitím dostáváme vychlazené pití a slunce zapadá dál a dál.
Západ slunce, na který se nezapomíná.
Paradise Island
Přezdívka Santa Carolina odpovídá svému jménu. Tentokrát se naloďujeme na motorový člun na jeden a půl hodinový výlet na ostrov o rozloze 59 hektarů. To je asi 600 na 700 metrů!
Poctivým tempem se převalujeme přes vlny, ale do klidnějších vod dorážíme těsně před ostrovem. Zde vidíme mnoho velkých mořských želv. Jsou jasně vidět v čisté vodě a plavou kolem lodi. Děláme si hru s jejich fotografováním, když se vznášejí. Ale to není snadné... zvířata mohou zůstat pod vodou déle než my.
Pak zakotvíme na pláži. Jdeme na průzkum pěšky. Motorový člun mezitím pluje na druhou stranu ostrova, kde nám kuchař připravuje oběd. Rozhlížíme se a pod palmami procházíme na druhou stranu, kde stojí ruiny starého hotelu. Zbývající betonové zbytky ukazují, jak luxusní to v minulosti muselo být. Místo je fenomenální, s výhledem na azurově modrý oceán.
Procházíme se zpět na místo, kde se opět setkáváme s kapitánem a podnikáme výlet lodí po ostrově za delfíny. A ano, v poněkud hlubších vodách vidíme hejno delfínů. Krásná zvířata plavou kolem lodi a pravidelně na chvíli vycházejí. Jaký zážitek!
O kousek dál je dobré místo na šnorchlování. Zde vidíme hejna ryb a krásné korály.
Poté se vracíme zpět na místo, kde nám kuchař připravil oběd. Postavili stan, stůl, dvě židle a výborné jídlo se spoustou ryb, rýží, salátem a různými omáčkami. Palec nahoru pro kuchaře!
Vracíme se do vody relaxovat a ochladit se. Jdeme opět šnorchlovat kolem malého skalního útvaru a opět vidíme velká hejna ryb a pár rejnoků.
Jaký den!
Zpátky do vnitrozemí
Po všech těch krásných pobřežích a krásné přírodě je čas znovu hledat skutečný život. Navíc příběhy o nepokojích v zemi jsou stále intenzivnější. Naše trasa pokračuje kousek přes N1, hlavní tepnu zemí. Mýtná stanice, na kterou narazíme, byla zcela zdemolována, dědictví dne nepokojů. Jízda pokračuje téměř nedotčeným terénem, daleko od moderního světa. Cestou vidíme tradiční domy, často z hlíny a došků. Lidé žijí jednoduše, ale mnozí jsou dobře oblečeni. Na rozdíl od mnoha jiných chudších oblastí v Africe se používání mobilních telefonů sotva uchytilo.
Lidé žijí hlavně z prodeje dřevěného uhlí a kešu oříšků. Dřevěné uhlí je již připraveno ve velkých pytlích podél cesty. Někdy vidíme velký náklaďák odvážející pytle s dřevěným uhlím.
Komunikace s obyvatelstvem je obtížná. Často jsou trochu rezervovaní, ale později se pomalu stávají trochu zvědavými. Mluví místními jazyky a trochu portugalsky, což my stále nezvládáme.
Noc trávíme „uprostřed ničeho“ u malého jezírka. Mysleli jsme, že jsme sami, ale ne, z křoví vychází mužíček. Nikdy tu nejsi sám. Vlastně mluví trochu anglicky a po milém rozhovoru se rozhodne, že bychom měli něco zaplatit, protože jsme v „jeho“ zemi. Dáme mu pár centů a je šťastný jako král.
Večer si vychutnáváme jasnou hvězdnou oblohu, natažení na našich lehátkách. Tisíce hvězd...někdy se pohybují, nebo jsou to satelity, UFO, vesmírné stanice, padající hvězdy nebo jen letadla.
Při fantazírování se nám zavírají oči.
Cesta buš-buší trvá tři dny, než se dostaneme k hranici se Zimbabwe. Po cestě ani stopy po nějakých nepokojích v zemi!
Onze závěr
Mosambik jsme zažili asi 17 dní, od Maputa, přes (normálně) rušnější pobřežní regiony až po kousek tradičního vnitrozemí.
Obecně nám lidé připadali trochu rezervovaní, dívají se na vás překvapeně a někdy ustoupí o krok zpět. Pokud zamáváte, zamávají zpět. Bariérou je samozřejmě i jazyk.
Maputo je velké město jako mnoho dalších v Africe, poměrně živé centrum s některými moderními architektonickými prvky tu a tam. Lidé si stěžují na vládu, která nechala tyto výkony postavit Číňané.
Podél pobřeží, v někdy odlehlých lokalitách, jsou krásná letoviska, často vlastněná a obsazená Jihoafričany. Profituje z toho i místní obyvatelstvo. Zde si můžete naplno užít bílé pláže, azurové vody a krásné laguny.
Při projížďce vnitrozemím jsme jasně viděli, jak tradičně se zde žije, lidé nemají dopravní prostředky, téměř žádné mobilní telefony a žijí z toho, co jim příroda přináší.
