My (Cor a Grietje van Cestování NoFear), cestovat s náš obytný vůz Toyota Hilux 4×4. Africký kontinent je Mekkou pro 'pozemní“ s mnoha náročnými trasami a krásnými destinacemi. První africká země, kterou jsme během naší cesty navštívili Jižní Afrika je přítomen Maroko, následován Mauritánie, Senegal, Mali, Guinea, Sierra Leone, Libérie, Pobřeží slonoviny en Ghana. Po mezipřistání v Nizozemsku pokračujeme v naší pozemní cestě Afrikou. Jeli jsme dál Jít, Benin, Nigérie, Kamerun, Gabon, Kongo-Brazzaville, Angola, Zambie en Botswana.
Pokračujeme druhou částí pozemní prohlídky Namibie (můžete udělat první část zde číst pozpátku). Jak jste od nás zvyklí, nyní se na video pustíte znovu.
Část 2 chvíli trvala
Poté, co jsme museli ze zdravotních důvodů chvíli zůstat v Nizozemsku, navazujeme tam, kde jsme přestali Windhoek. Tam jsme zaparkovali karavan kousek od letiště. Uskladnění karavanu nebo pozemního vozidla není problém. Kryté, větrané, bezpečné prostory, kde majitel občas nastartuje auto nebo nabije vaši domácí baterii. Tak dobře zorganizované!
Karneval
Ve Windhoeku nejprve na dva dny nocujeme Městský kemp, kde jsme už byli. Ve Windhoeku probíhá každoroční karneval. Festival, který slaví především německá/bílá populace. Němci zavedli tradici asi před 70 lety.
Jsme svědky plavebního průvodu, který je vlastně spíše reklamním průvodem. Po silnici se z vagónů na veřejnost vyhazují hrsti cukroví. Spousta dětí, ale i dospělých si tím plní kapsy.
Spoustu legrace.
Pak jedeme dál do Swakopmundu na západním pobřeží. Tentokrát volíme 380 kilometrů dlouhou asfaltku.
Údržba
Umístil v Swakopmund Namibští táborníci, německy řízená kempová společnost, pro údržbu i novou výstavbu.
Zde jsme provedli určitou údržbu a nainstalovali nové solární panely, takže už nikdy nebudeme muset používat břehovou energii. Samozřejmě za předpokladu, že bude trochu svítit sluníčko.
Zatímco je kemper v kempech Namib, nocujeme v penzionu. Trochu alternativní lokalita se super přátelskými majiteli. Náš pokoj se skládá z místnosti s vanou uprostřed a sprchovým koutem na straně.
"Alternativní prostor“, pro zájemce.
Cape Cross, obrovská kolonie tuleňů
Podél pobřeží koster, směrem na sever, míjíme kolonii tuleňů v Cape Cross. Jsme ohromeni, 80.000 XNUMX tuleňů dohromady! Pach, který zvířata produkují, je zarážející. Velká část je na souši, další část je rybaření. Vidíme také mnoho mladých zvířat, která se narodila v prosinci a často ještě kojí od svých matek. Existuje mnoho mrtvých dětí, které jejich matky odmítly. Leží hnijící mezi zbytkem nebo jsou opět potravou pro racky.
Zatímco my stojíme s otevřenou pusou a pozorujeme, co se zde děje, mnoho desítek tisíc kormoránů přelétá nad pobřežím severním směrem. Působivá událost!
Messum kráter
Cestou z pobřeží na Brandberg projíždíme kráterem Messum. Zhroucená sopka z doby před 130 miliony let, kdy byly Jižní Amerika a Afrika ještě spojeny. Vede nás tam kamenitá cesta přímo vyschlou řekou.
Obrysy kráteru jsou dobře viditelné na zeměpisných mapách nebo satelitních fotografiích. V praxi je to vzhledem k obrovské velikosti zklamání. Průměr asi 20 kilometrů z něj dělá tajemný celek. Na druhou stranu je krajina úchvatná. Je tak pusté, vzdálené a suché, že si připadáte jako na jiné planetě. Lidé sem chodí zřídka, zvířata tam jen stěží přežijí. Jak se stmívá, užíváme si velkolepou noční oblohu. Dnes v noci na nás dohlíží mnoho tisíc hvězd a čtvrtměsíců.
Uprostřed ničeho
Poté, co za sebou necháme kráter Messum a Brandberg se přibližuje a přibližuje, uvědomujeme si, jak vzdálená oblast je.
Kromě pár ptáků jsme nějakou dobu neviděli žádné známky života. Přesto se v dálce rýsuje obrys budovy. Když se přibližujeme, vidíme dokonce několik lidí procházet kolem domu. Obyvatelé jsou čtyři dospělí muži, kteří tam žijí. Jsou to horníci. Zabývají se hledáním drahých kamenů, ametystů. Říkají, že zde mají „těžký a tvrdý život“. Je to daleko od civilizace, občas vystřelí gemsbok a pitnou vodu každou chvíli vozí náklaďák.
Zkamenělé dřevo
Dále na sever míjíme místo, kterému říkají „zkamenělý les“ doslova „kamenělý les“.
Je to vládou spravované a chráněné místo, kde lze nalézt zkamenělé kusy dřeva, pařezy doplněné suky a kůrou. Za poplatek můžete absolvovat půlhodinovou prohlídku areálu.
Průvodce vysvětluje, že zkamenělé pahýly stromů jsou staré 280 milionů let.
Byly zachovány a zkameněly pod obrovským tlakem po mnoho let. Povodně a doby ledové by sem zkamenělé pařezy přenesly. Vše těžko pochopitelné, je to mimo naše chápání.
Koryto (trať 4×4)
Z města Sesfontijn se vydáme zvláštní cestou na západ. Odtud vede trať hlubokým pískem suché řeky Hoanib. Cesta se pak křižuje přes levý břeh, pak zase přes pravý břeh, ale většinou uprostřed. Někdy je trochu širší, pak zase užší, zatímco vedle nás strnule stoupají k nebi vysoké štíty nebo o kousek dál rozlehlá otevřená písečná pláň. Okolí je úchvatné a požitek nezná mezí.
Řeka je většinu času vyschlá. Ale když už jsme u toho, nedávno to teklo. Zřejmě značnou silou, soudě podle vláčených větví a pařezů.
V řece roste poměrně dost stromů, některé jsou staleté. A kde je zelená, tam jsou zvířata. Viděli jsme skákavky, žirafy a pštrosy.
V polovině trati zastavujeme a nocujeme pod opět jasnou hvězdnou oblohou. No, na vyšším místě nikdy nevíte, kdy řeka najednou začne téct.
Probuzení v řece
Poté, co jsme se minulou noc chvíli bavili s liškou mysovou, která se neustále poflakovala kolem karavanu, se dnes ráno probouzíme - když se slunce právě láme nad vrcholky hor - v úchvatném světě klidu.
Po snídani pokračujeme v cestě přes řeku.
Brzy nás překvapí pouštní slon, menšího typu. Jsme svědky toho, jak snadno ulomí větev o průměru asi 15 centimetrů a začne požírat listy.
O něco později jsme spatřili žirafy, které dokážou dosáhnout na horní listy, aniž by zničily strom.
Jedeme dál a přijíždíme na místo zvané Amspoort, na hranici s NP Skeleton. Národní park je zde v severních oblastech zakázanou oblastí, a tak dál nemůžeme.
Pijeme kávu zde na velmi zvláštním místě. Z našich sedadel vidíme paviány, drahokamy a stádo skákavých. Nejmladší opice si hrají a kutálejí se po písečných dunách. Ráno se nám už nemůže pokazit, nemůže být čistší.
Himbové
Cestou do vesnice Opuwo jedeme po D3707, silnici podél řeky Hoarusib. Protože cesta je v každém případě číslovaná, myslíme na silnici s jakousi základní kvalitou. Tak to tedy ne. Několikrát brodíme pomalu tekoucí řeku, přejíždíme kameny a hluboký písek. Slušný pohon 4x4 je zde naprostou nutností. Teď už jsme pár dní nikoho neviděli, až se před námi najednou objevilo stádo koz. A kde jsou kozy, tam jsou lidé! Jedeme kousek dál a vidíme osadu, kde bydlí Himba. Himbové jsou původně polonomádští lidé, ale nyní se usadili pevněji. Nejvýraznější jsou ženy, které jsou vždy tradičně oblečené/ozdobené. Vtírá si tuk a okr do vlasů a na kůži. Jejich prsa jsou odhalena. Živí se svými kozami a velmi občas zajedou do města Opuwo, které je 141! kilometrů daleko, říká nám naše navigace. Někteří muži se oblékají ležérně, v kalhotách a tričku, ale tradiční muži nosí pouze bederní roušku nebo dokonce minisukni. Absolvujeme prohlídku (mladý muž mluví pár slovy anglicky) jejich životním prostředím a poděkujeme jim tričkem, pantoflemi, paracetamolem a fyziologickým roztokem pro nemocné dítě.
(Fotografie zveřejněny se svolením zúčastněných)
Hereros a další kmeny
Pokračujeme a později se zastavíme u řeky na šálek kávy. Pak vidíme, že máme poprvé po 110.000 20 kilometrech defekt pneumatiky. Není divu, že tady panují podmínky! Příčinou jsou určitě ostré kameny. Protože se jedná o velmi malý otvor, můžeme si pneumatiku nafouknout sami vlastním kompresorem. Toto opakujeme každých 20 kilometrů a tak dojíždíme do Opuwa. Tam jsme okamžitě našli dílnu, kde nám pár mladých kluků velmi efektivně opravilo pneumatiku za 43 minut! Ušetří nám to používání náhradní pneumatiky při XNUMX stupních!
Ve městě Opuwo spolu žijí různé tradiční kmeny. Kromě výše popsaných Himbů zde také vidíte mnoho Hererů. Lidé, jejichž ženy se zcela podle tradice oblékají nejnápadněji.
Procházíme vesnicí a mluvíme s různými lidmi. Zdá se, že různé různé kmeny zde žijí společně příjemně a mírumilovně. Někdo na chudém předměstí nám řekl, že muži a ženy z různých kmenů se navzájem žení. Jeho matka je Himba a jeho otec Herero.
Epupa falls (vodopády)
Cestou do Epupy se zastavujeme na polední přestávku pod velkým stromem a snídáme sendvič s muži z místního kmene Zemba.
Na dalekém severu Namibie, kde řeka Cunene tvoří hranici s Angolou, navštívíme vodopády Epupa. Voda padá asi 37 metrů. Vodopády jsou vždy velkolepé, včetně tohoto.
V okolí vodopádu je řada dobře vybavených kempů. Místní obyvatelstvo, které se také skládá z různých kmenů, těží ze zvyšujícího se turismu kolem vodopádů.
Naše nadšení se zvyšuje další ráno, když se při východu slunce procházíme oblastí. Jaká přírodní krása. Mluvíme s místním a ten říká, že chtějí udržet cestovní ruch v malém měřítku. Zdejší doprovod se nehodí k enormnímu komerčnímu využití, ale doufejme, že si oblast zachová svou původní nádheru!
Etosha NP
Jeden z nejznámějších afrických parků, nejznámější v Namibii. Samozřejmě nemůžeme přeskočit národní park s největší rozlohou Afriky. Mnoho turistů si to myslí také a tak očekáváme hodně davů. Ale v parku velkém jako půlka Nizozemska se rychle rozděluje.
Náš první dojem z Etosha je, že vše je (dobře) uspořádáno.
Štěrkové cesty jsou v dobrém stavu, stejně jako značení. V praxi to znamená, že zde nejsou téměř žádné dobrodružné vedlejší cesty, všude, kam jdete, je hodně ujeté. V kempech a luxusních resortech není nic ponecháno náhodě. Pokud jedete z ubytování na ubytování a od napajedla k napajedlu, budete potkávat stále stejné lidi.
Ne, neměli byste být v Etoshe za vzrušujícím dobrodružstvím hluboko v buši.
Přesto je toho hodně, co si užít. Zejména u napajedel najdete obrovské množství divokých zvířat. Gemsbok, kudus, zebry, pakoně, sloni a žirafy ve velkém počtu, abychom jmenovali alespoň některé.
Na rozlehlých pláních vidíme obrovská stáda skákavců a u napajedla loví ptáky „šakal černohřbetý“. Další napajedlo zvané „Olifantsbad“ dělá čest svému jménu. Pije a hraje si zde nespočet slonů, včetně těch velmi malých. Velkolepá podívaná.
A pak… těsně předtím, než jsme opustili park, jsme spatřili geparda. On/ona odpočívá pod stromem. Chvíli mlčíme. Páni...skutečný gepard.
Hostinský statek Kamrav
Na cestě k našemu dalšímu cíli, náhorní plošině Waterberg, strávíme další noc na farmě. Páni, jaké jiné prostředí než komerční kempy v Etoshe. Uvítá nás paní domu kávou a dortem, jako bychom byli rodina. Můžeme stát na jejím udržovaném dvorku, který se nachází v mírném kopci. Je zde bazén a naprosto fantastický výhled na 2000 hektarů půdy, kterou vlastní.
Z našeho relaxačního křesla a z bazénu vidíme různá divoká zvířata, jak pijí u napajedla.
Náhorní plošina Waterberg
Po chladné noci nás probouzí vůně oslího kotle (= kovový sud na dřevo, občas stará plynová láhev, ve které se ohřívá voda) a začínáme koupáním v bazénu. Jaký je tady ráj.
Po příjemné teplé sprše máme snídani s tím nejfantastičtějším výhledem, jaký si můžete přát.
Ale myslíme si, že je čas jít dál. Navštívíme Waterberg Plateau, vyvýšenou krajinu se strmými skalními stěnami, která se tyčí asi 200 metrů nad zbytkem krajiny.
V chráněném parku žijí černí i bílí nosorožci. Ubytováváme se v soukromé chatě a podnikáme různé procházky s průvodcem i bez něj. Oblast je mnohem vlhčí než ostatní části Namibie díky přírodním zdrojům vody. V důsledku toho roste mnoho rostlin a stromů, které jsme dlouho neviděli. Skutečná oáza!
Na cestě do Fish River Canyon
Uděláme velký krok a přes Windhoek jedeme až na úplný jih Namibie, kde se nachází druhý největší kaňon na světě...Fish River Canyon. Větší je jen americký Grand Canyon.
Cestou tam přenocujeme u přehrady Nauta, vodní nádrže jihozápadně od Keetmanshoopu. Obloha je zde tak jasná, že jsme nikdy neviděli tolik hvězd... tisíce! Přehrada byla postavena jako zásobárna vody pro okolní farmy. Je tam obrovská datlová plantáž.
Kaňon rybí řeky
Kaňon běží od severu k jihu a končí u města Ai-Ais. Voda z řeky se vlévá do řeky Oranje, která zase tvoří hranici s Jižní Afrikou. Existuje několik úhlů pohledu.
Pokaždé, když vidíme geologický jev, jako je tento, na chvíli ztichneme. Historie zde sahá 2000 XNUMX milionů let, kdy byla Afrika a Jižní Amerika ještě spojena. neumíme si to představit. Ještě víc si užíváme toho, co tady se zemí udělala eroze, nepředstavitelné, jak krásné!
Na poslední vyhlídce - kam nechodí téměř žádní turisté - obědváme s lahodnou kávou a nádherným výhledem.
Oranžová řeka
Pokračujeme v naší cestě na jih úchvatnou krajinou. Fish River Canyon může mít své jméno, ale cesta k řece Orange River je stejně velkolepá.
A pak se najednou z krajiny vyschlé na kosti objeví zelená pole hroznů. Rovné pozemky podél řeky. Ano, lidé zde dobře využívají dostupnou vodu.
Na kopci, na který dojedeme s naším 4×4, máme fantastický přehled o okolí a přenocujeme.
Vyměníme Namibii za Jižní Afriku přes most přes řeku Orange... s trochou bolesti v srdci. Za novým dobrodružstvím!
