Ve 5. cestopisu z #pipikikitour2021 jezdíme po a poslední safari v Murchison Falls (včetně záběrů z dronu), do Gulu. tam pracuje Chris den na dálku u bazénu a já jdu na výhodný lov na největší trh v severní Ugandě…
Uganda nám nejednou ukradla srdce a z našeho pohledu je to cestovatelská destinace, která patří na seznam každého světoběžníka. Zjistěte, proč je Uganda nazývána perlou Afriky.
Výlet Ugandou bude ten, na který nikdy nezapomenete. Poznejte lvy šplhající po stromech, setkejte se s tisíci slonů, setkejte se tváří v tvář horským gorilám v džungli a poznejte krásnou kulturu.
Ranní safari v Murchison Falls NP
Dostáváme se tam brzy a rozhodujeme se, že před odjezdem do Gulu vyrazíme na safari v NP Murchison Falls. Těsně před mostem přes Nil sjíždíme dolů a pozorujeme rybáře, kteří se chystají lovit nilského okouna mezi krokodýly a hrochy.
Už nás znají u vchodu do Murchison Falls NP. Chvíli tam parkujeme, abychom si popovídali a vyfotili. O kousek dál vidím důkazy o mizérii ugandského cestovního ruchu způsobeného všemi cestovními omezeními kvůli COVID-19. Protože kdo si stále objednává let balonem nad Murchison Falls NP na základě téměř úplně oprýskaného reklamního plakátu?
Rozhodli jsme se, že dnes ráno nevyjdeme na bahnité stezky. Zůstáváme jen na zbrusu novém asfaltu a to opravdu produkuje dost krásných setkání. Impaly jsou všude a nikde a náš velký přítel slon je zase zpátky. Přátelský tlustokožec má tentokrát na hlavě dokonce i pár kamarádů.
Potíže se skútrem mohou být velmi zábavné
Cestou zpět mi zase rachotí výfuk. Při bližším zkoumání se zdá, že se upevňovací šroub uvolnil. Nejprve se vrátíme do Pakwachu, ale navštívíme mechanika. A jako vždy přitahujeme velkou pozornost. Zatímco Chris ukáže se jako skutečný manažer a dává četné pokyny, špinavou práci nechává na mechanikovi. Vůbec se do toho nepletu a jako obvykle pohostím půlku vesnice lízátky.
Při procházce míjím pojízdný autobus na očkování proti COVID-19. Ugandská vláda se snaží přesvědčit místní obyvatele, že by se měli nechat očkovat. Mezi obyvatelstvem panuje velká averze k očkování. „Myslím, že je to opravdu děsivé. Brzy se mi z toho udělá hodně špatně,“ ujišťuje mě stará žena.
Krásná jízda z Pakwachu do Gulu
Číňané opět odvedli svou práci. V roce 2018 poblíž Purongo jsem sjel sjezdem směrem na Gulu a musel bojovat asi 30 kilometrů v bahně a po mnoha dočasných odbočkách na silnici kvůli mnoha pracím na silnici. Pak Číňané a Uganďané spolupracovali na nové asfaltové silnici. V roce 2021 je zde hladký asfaltový koberec.
Není tu téměř žádný provoz a můžeme hodně jezdit. Na čerpací stanici 'Bůh vám žehnej' máme plné nádrže.
Kontakt s místními
Čtyřicet až padesát kilometrů nonstop koloběžkování je asi maximum. Pak je potřeba nohy opravdu protáhnout. Takže to děláme s určitou pravidelností. A právě tyto přestávky dělají z jízdy na koloběžce jedinečný zážitek. Kontakt s místními, kteří až příliš často vycházejí ve velkém počtu zdravit a obdivovat ty skútry a ty mzungy zblízka, je jedním slovem: skvělé.
Uvědomujeme si, že téměř všichni turisté se těmito vesnicemi prohánějí v džípech zabijáckým tempem (nebo je uhání průvodce). Objektiv fotoaparátu je často to jediné, co vesničané zažijí z těchto ‚podivných mzungů‘. Nemají nebo si nedovolují čas vypadnout a popovídat si, protože další přírodní park čeká. Po odpoledním safari je na programu „kulturní tanec“.
Každodenní život v těchto vesnicích je v ostrém kontrastu. Často jde o boj s velmi omezenými zdroji. Traktor je k nezaplacení, a tak se úrodná půda orá mnoha rukama. A kvůli Covidu jsou školy v Ugandě téměř dva roky zavřené. To znamená, že zástupy dětí se mají po celý den čím zabavit.
Naše skútry jsou téměř vždy středem konverzace. „Kde je výstroj?“ je často kladená otázka. A když jim řeknete, že jste to jeli z Kampaly, překvapení se změní v pochybnosti. Jako způsob dopravy zde slouží motocyklové taxíky (boda bodas). Ale tím se dostanete z jedné vesnice do druhé. Do velkého města cestujete (přeplněným) matatu nebo minibusem.
Dětští vojáci, sexuální otroci a miliony uprchlíků
Dorazili jsme do nepřekonatelného hlavního města Acholi: Gulu. Na mou radu se hlásíme v hotelu Bomah. "Mají tam krásný bazén a velkou zahradu, kde můžete v klidu pracovat na dálku."
Gulu na první pohled vypadá jako mnoho jiných měst (no, města, v Ugandě je skutečným městem se 3 až 4 miliony obyvatel jen Kampala, následují hlavní města provincií se sotva 100.000 XNUMX obyvateli). V centru je trh a tuk-tuky (pouze ve větších městech v Ugandě), boda boda taxi a matatu trpělivě čekají na cestující.
Přesto to někdy bylo jinak. Od roku 1986 zaseto Josef Kony se smrtí a zkázou jeho armády Lord's Resistance mezi místním obyvatelstvem. Dětští vojáci, sexuální otroci a více než dva miliony uprchlíků pravidelně publikovali světové zprávy. Až 9. září se věci opravdu změnily. Amerika zařadila Josepha Konyho na seznam teroristů a Kony zmizel ze scény nedlouho později (nikdo neví, jestli je ještě naživu).
Bomah Hotel v Gulu
Občanská válka způsobila obrovský příliv mezinárodních humanitárních organizací. A přestože Armáda božího odporu již nepředstavuje hrozbu, humanitární pracovníci se dokázali udržet. A jejich zaměstnanci (na rozdíl od čínských silničářů) raději spí ve špičkových hotelech. Bomah Hotel pochází z té doby a nabízí všechna potěšení pro poskytovatele péče zvyklé na luxus: posilovnu, bazén a zasedací místnosti s klimatizací.
Gulu se stalo důležitým přijímacím a tranzitním střediskem pro uprchlíky z Jižního Súdánu. Mnoho z těchto uprchlíků je úzce spřízněno se zdejšími Acholy.
Chris se rozhodne zapnout svůj notebook, aby si prohlédl svůj web Wereldreizigers.nl držet krok.
Hlavní trh Gulu
Mezitím beru Chrise na obrovský trh Gulu. U bankomatu vidím vždy klidného Chrise poprvé docela naštvaného. 'Co se stalo?' Ptám se. "Ten bankomat nedává peníze, i když byla částka odepsána z účtu." Je to fenomén, na který často myslím, když připínám a slyším, jak stroj vydává nejrůznější šílené zvuky. Až doteď ze mě vždycky šly peníze. Tentokrát ne s Chrisem.
Neexistuje žádné řešení ani vyjádření banky, a tak se rozhodneme to hodit za hlavu a jdeme na trh.

Z otevřeného tržiště vstupujeme do velmi dobře organizovaného krytého prostoru. Jsou zde různá oddělení s rybami, zeleninou, ovocem a spoustou masa. Každý prodejce (nebo spíš prodavačka, protože 99% jsou ženy) má svoji jednotku.
Hledám pantofle a zdá se, že jsem je našel. "Skvělý Erik, originální pantofle ABIBAS!" usmívá se Chris. Velikost 44 bohužel není součástí balení.
Po skvělé odpolední procházce trhem se vracíme do hotelu.
Gorily a kondomy zdarma
Na záchodě hotelu Bomah objevím plastovou nádobku s kondomy zdarma. Mmm… US Aid je poskytuje zdarma hotelovým hostům. Sama o sobě je to dobrá iniciativa, protože AIDS je stále příčinou úmrtí číslo 1 nebo 2 (po malárii je COVID-19 skutečně „dětskou hrou“). S čím mám problém, je fakt, že všechny ty humanitární organizace mají na kontejneru své logo. A pro koho jsou vůbec tyto kondomy? Pokud si někdo může dovolit kondom, je to host v hotelu Bomah…
Před vchodem do hotelu je pár velkých goril. "Mám fotku, Chrisi." Samozřejmě nemůžeme odolat pokušení zapózovat s konečným symbolem Ugandy!
Druhý den ráno jsme svěží a ovocní připraveni na našich skútrech. To ještě nevíme, jaká podivná cesta nás čeká. Na cestě do Kidepo Valley NP přes liják a po polních cestách, které se změnily v bahenní koupele. Zastavit těsně před setměním jen co by kamenem dohodil od cíle. "Je tma a já tě absolutně nemůžu nechat projít," říká Kidepův těžce ozbrojený strážce. "Ale je to jen 15 km daleko," koktá Chris. No, a pak se objeví džíp se starým známým. Ahoj Eriku, jsi zpět! Můj syn bude tak šťastný!“
V části 6 si můžete přečíst vše o tom a mnohem více.
Brzy se uvidíme, brzy se uvidíme z Perly Afriky: Uganda
Uganda nám nejednou ukradla srdce a z našeho pohledu je to cestovatelská destinace, která patří na seznam každého světoběžníka. Zjistěte, proč je Uganda nazývána perlou Afriky.
Výlet Ugandou bude ten, na který nikdy nezapomenete. Poznejte lvy šplhající po stromech, setkejte se s tisíci slonů, setkejte se tváří v tvář horským gorilám v džungli a poznejte krásnou kulturu.