Vzhledem k nahromadění cest za posledních několik let jsem se nikdy nedostal k tomu, abych o své cestě napsal blog Oekraïne. Přesně rok před invazí jsem strávil týden v Charkově (také známém jako Kharkiv), na dalekém východě Ukrajiny, poblíž ruská hranice. Byl jsem tam, abych se setkal s týmem IT a prodiskutoval pokrok aplikace, na které jsem v té době pracoval. Ten týden jsem se naučil hodně o Ukrajině a vedl rozsáhlé rozhovory s lidmi, se kterými jsem pracoval, včetně už tak vážné válečné situace v Doněcku, vzdáleném asi 200 kilometrů.
Krym a MH17
Nepokoje na Ukrajině byly již v letech 2020 a 2021. Hodně se o tom mluvilo, protože lidé v Charkově měli velké starosti. Dává to smysl, protože žili co by kamenem dohodil od Ruska a ještě se tam denně bojovalo, jen dvě hodiny jízdy od města. Bylo to důsledkem pokračující přítomnosti separatistů a anexe Krymu.
V roce 2014 byl Krym okupován Ruskem. Od té doby v Doněcké oblasti na východě Ukrajiny opravdu nikdy nebyl klid. A samozřejmě tam byl MH17, katastrofa, při které ruská střela Buk sestřelila dopravní letadlo. Všech 298 cestujících bylo zabito, včetně 193 holandských občanů. Rusko dodnes jakoukoli účast popírá.
Ukrajina mě přivítala s otevřenou náručí
Navzdory neustálé hrozbě války šel život na Ukrajině jako obvykle. Logické, protože co jiného můžete dělat? Sedíte doma na gauči a čekáte, až se něco pokazí? Takhle se lidi nedělají.
Odjel jsem na Ukrajinu pracovat na blockchainové aplikaci. Přestože jsem tam byl jen týden, rychle jsem získal dobrý dojem z každodenního života. Přivítali mě s otevřenou náručí ve stylu pravé ukrajinské pohostinnosti. Kromě schůzek o aplikaci bylo důležitou součástí schůzek také jídlo, pití a užívání si navzájem. Přeci jen jsme se museli lépe poznat, abychom zlepšili spolupráci na dálku. Dobrý pracovní vztah začíná tím, že víte, s kým jednáte.
Mimo práci bylo dost času na jiné aktivity a rozhovory, včetně války, která se již rýsovala. Bylo to pro ně opakující se téma, a to je pochopitelné, protože boje v jejich zemi pokračovaly v letech 2020 a 2021.
Každý večer jsme byli pozváni někam na jídlo a pití. Říci ne nebylo možné! A když alkohol teče proudem a trávíte spolu desítky hodin několik dní, rychle se o poznání lépe.
Ruská kultura a mnoho synagog na Ukrajině demonstrují společnou historii s Ruskem. Mnoho lidí stále mluvilo rusky, ale svou budoucnost viděli jinde.
Ukrajina chce být západní
S některými lidmi jsem se dobře seznámil a hned mě zarazilo, jak dobře velká část populace mluvila anglicky. Zejména mladší generace mluvila plynně anglicky, ale dobře se dorozuměli i lidé středního věku. Když jsem se zeptal, jak se to stalo, dostal jsem jednoduchou odpověď: Ukrajinci chtějí patřit na Západ a do Evropy a už léta do toho investují spoustu času a energie.
Ve škole je odmala učí angličtinu a jejich rodiče trvají na tom, že budoucnost je angličtina, ne ruština. To vše souvisí s budoucností, kterou vidí pro sebe a své děti.
Ukrajina si nepřeje nic jiného, než vstoupit do EU – a přesto je ruský jazyk, historie a vlivy stále vidět všude. Samozřejmě stále existují proruští Ukrajinci, ale většina se skutečně podívala na Západ.
Od konce 90. let Ukrajina výrazně investovala do vzdělávání v anglickém jazyce a školení v oblasti IT. Země má dobré univerzity, kde se kurzy vyučují v angličtině, a velká část ekonomiky je zaměřena na informační technologie. Ukrajina měla (nebo má) mnoho velkých IT společností, které vyvíjely webové stránky a aplikace pro západní společnosti. Vždyť jsme tam nebyli nadarmo.
Jednak proto, že to tam bylo levnější, ale také proto, že kvalita práce byla nadprůměrná. Ukrajinští programátoři a IT specialisté byli známí svým řemeslným uměním.
Charkov byl městem, kde se spojila moderna a historie. Všude, kde jste šli, jste viděli impozantní budovy, které byly v noci krásně osvětlené.
Sbohem Ukrajina, měj se dobře
Nyní, o tři roky později, bolí vidět obrazy války. Těžké boje probíhaly i v Charkově, městě, kde jsem týden pobýval a kde jsem nafotil všechny fotky pro tento blog. Když začala ruská invaze, poslal jsem zprávy některým lidem, se kterými jsem spolupracoval, abych je povzbudil, ale zprávy se nedostaly. Možná proto, že komunikaci v zemi už Rusové zavřeli.
Je to děsivá myšlenka a tak blízko. Doufám, že milí lidé, které jsem potkal, jsou v bezpečí. O tohle nežádali.
Jedna věc se zdá jistá: Ukrajina už nikdy nebude jako dřív. V těch prvních dnech války Putin v televizi prohlásil, že chce zcela demilitarizovat Ukrajinu a svrhnout vládu. Což v podstatě znamená, že Ukrajina ve své současné podobě by již neexistovala.
Teď můžeme jen doufat, že to brzy skončí – bez příliš mnoha obětí.
Sbohem Ukrajině, měj se dobře.
Ukrajinu znám jako zemi, kde se setkává Západ a Východ.
Země s jedinečnou architekturou.
Země, kde vás lidé všude vítají s otevřenou náručí a dávají vám vše, co mají – i když nemají za co utrácet.
Tam, kde jsou ulice bez poskvrny čisté, protože lidé okamžitě sbírají odpadky.
Kde téměř všichni mluví anglicky, protože sní o vstupu do EU ao možnostech, které nabízí pro budoucnost jejich dětí.
Bohužel to druhé se nyní zdá být vzdálenější než kdy jindy.
Doufám, že milí lidé, které jsem potkal, jsou v bezpečí. O tohle nežádali…
