My (Cor a Grietje van Cestování NoFear), cestovat s náš obytný vůz Toyota Hilux 4×4 dveře Afrika. Africký kontinent je Mekkou pro 'pozemní“ s mnoha náročnými trasami a krásnými destinacemi. První africká země, kterou jsme během naší cesty navštívili Jižní Afrika je přítomen Maroko, následován Mauritánie en Senegal. Protože my Gambie en Mali také navštívil, trasa technicky dopadla tak, že jsme nyní in část 2 zprávy z jižního Senegalu, Casamance. Samozřejmě můžete také začít znovu sledovat video!
Poznámka: Bohužel zvuk s hudbou Toto ve videu byl YouTube zablokován. Bylo tedy přidáno jiné bezplatné číslo, aby bylo možné video stále sledovat.
Hraniční přechod
Překročili jsme hranice Mali o včele Mussala (Umístění zde) a přišel na jihovýchod Senegal zpět. Postup na hranici proběhl celkem hladce. Dva úředníci se pokusili požádat o další peníze za známky, ale po lehké protivaze svůj dotaz pustili.
Mali na tom bylo velmi špatně z hlediska průjezdných silnic, a tak jsme doufali v lepší silnice v této části Senegalu. To bylo docela zklamání. Ano, někdy se dalo ujet pár set metrů bez výmolů. Pokud jste tomu ale dali trochu plynu, brzy jste byli opět potrestáni hlubokými dírami v asfaltu, které nelze minout. Naštěstí o pár set kilometrů hlouběji do země se to podstatně zlepšilo.
Přes noc
V této části jsme vlastně jen nocovali ve volné přírodě. Často jsme měli dvě možnosti: buď bezpečně ve vesnici nebo poblíž vesnice s ochranou obyvatelstva, nebo „uprostřed ničeho“, kam snad nikdo nepřijde.
Jednou, když jsme byli izolováni, asi 50 metrů od polní cesty, se ukázalo, že je to méně osamělé, než se očekávalo. Ano, když jsme dorazili v 18.00 hodin, byl klid, ale druhý den tam a zpět jezdila písková auta a mopedy. Když nás uviděli, troubili a hlasitě mávali. Pěkné, ale po půl dni máte hotovo.
Nárok
Nechybí přátelskost, protože odpoledne někdo spontánně přišel s vodou a arašídy. Další den, těsně předtím, než chceme odejít, znovu křičíme... Bonjour, ca va? Za roh karavanu přišel muž v dlouhém hábitu a ukázal jakousi medaili. Chápeme, že je to starosta. Zeptal se, proč jsme tady.
Snažili jsme se svou nejlepší francouzštinou vysvětlit, že jsme zde strávili noc a chystáme se odejít. Zároveň přicházelo stále více lidí. V jednu chvíli jich bylo asi jedenáct. Jeden mluvil trochu anglicky. Vysvětlil, že starosta by chtěl, abychom požádali o povolení.
Vysoká návštěvnost
Parta se ještě rozrostla, když se objevili dva přivolaní agenti. Jeden vypadal strašně naštvaně a žádal o pasy. Patnáct minut v něm listoval, aby dospěl k závěru, že jsme v Senegalu zcela legální.
Ještě pár hovorů tam a zpět a pak se objevil městský úředník. Po delším zvažování nám řekl, že musíme podepsat dokument o tom, že jsme zodpovědní za způsob, jakým z místa odcházíme. Sebral se nějaký papír a sekretářka začala psát epištolu.
Podepsali jsme dokument, poděkovali za pohostinnost a rozloučili se s nyní 16 lidmi včetně starosty, dvou četníků a městského písaře.
Pokračujte do Koldy
Uklidili jsme se a pokračovali v cestě po 100kilometrové off road stezce do Koldo (Umístění zde). Nakupovali jsme zde. Dále na západ jsme našli místo na řece Casamance poblíž vesnice. Vesnické děti a starší lidé nás opět velmi zaujali.
Byli s velkou skupinou a dívali se, jak jsme postavili karavan, rozložili stůl a židle a později si šli zaplavat. Někteří měli vyvalené oči a několik minut stáli s otevřenými ústy a omámeně se dívali na nás a na táborníka. Nakonec, když už bylo hodně po 19.00. hodině, odešli se do svých kulatých hliněných domů najíst a vyspat. Pak jsme si také mohli užívat klidu….
Zinguin Chor
Dále na západ je hlavní město jihu a Casamance: Zinguin Chor (Umístění zde). Zde jsme strávili noc v kempu, vyřídili jsme mu vízum Guinea-Bissau a prali jsme.
Jasně jste si mohli všimnout, že je zde vlhčí a teplejší. Ráno kolem 5. hodiny – když teplota dosáhla nejnižšího bodu dne, asi 23 stupňů – kapky vody stříkaly na střechu našeho kempu. Vlhkost byla tak vysoká, že palmové listy nad námi pravidelně vypouštěly kapky.
Samotné město vypadá spíše jako velká vesnice, ale mohli jsme nakoupit věci, které jinde na venkově nebyly.
Point Saint George
Na odlehlém místě na jižní straně Casamance jsme našli vesnici jménem Point Saint George (Umístění zde). Vesnice, kde se ctí tradice tancem a hudbou. Je to také vesnice, kde jsou někteří západní turisté ubytováni ve dvou ubytovacích zařízeních. Přicházejí spatřit kapustňáky, savce vyskytující se pouze v teplých vodách tropických oblastí. Bohužel jsme je neviděli, dlužíme to.
Procházka Oussauye
Posledních pár měsíců jsme dělali málo sportovních věcí, a tak byl opět čas na svižnou procházku. V této části Afrika je tu málo značených tras a turistických stezek… Přesto jsme našli asi 18 km dlouhou trasu pro horská kola a rozhodli jsme se ji projít.
Aktuální les
Šli jsme Oussauye (Umístění zde) a později do lesa s mnoha různými stromy, skutečného tropického pralesa s palmami, kešu, mangovníky a termitišti. Pak jsme prošli malou osadou, kde jsme viděli mnoho obrovských tlustých stromů.
Vesnice a sklizně
Na jednu stranu jsou tady vesnice o něco modernější, alespoň ty domy. Ty jsou hranaté, postavené z kamene, poměrně velké a střechy ze zinkových plátů. Ale jinak je život o něco méně moderní. Nikdo například nemá auto a voda se čerpá ze studny. Na krajnicích je spousta hlíny a dvorky kolem domů jsou z písku.
Poté jsme dorazili do nižší oblasti, kde se pěstuje rýže. Ženy a děti měly plné ruce práce se sklizní. Bavilo je předvádět svou techniku. Sklizeň je velmi pracná práce.
Pokračovali jsme a po projití pár dalších vesniček jsme se postupně unavili a byli rádi, že těsně před koncem výletu byla další terasa. To je zde zcela výjimečné. Chvíli jsme odpočívali a popíjeli. Procházka nám opět potvrdila, že při chůzi mnohem lépe vnímáte prostředí. Procházku jsme umístili na Wikiloc (klikněte zde).
Kempování na pláži
Na zásobovací cestě do Soklová čepice (Umístění zde) bylo nám stále jasnější. Množství bílých lidí, které jsme potkali, ukazovalo, že jsme na cestě do turistické oblasti. A skutečně, jsou zde bary, restaurace a hotely.
Našli jsme místo na úseku pláže, kde byl klid. Jediný přístup je přes pláž, když je nízký příliv. Stáli jsme na betonové desce, pod vysokými palmami, na kdysi terase hotelového baru.
Je součástí velkého opuštěného komplexu. Škoda... Později se dozvídáme, že italský majitel se nedokázal dohodnout s vládou. S fantastickým výhledem na Atlantický oceán zde bylo nádherné ticho.
Soklová čepice
Z našeho kempu to bylo do vesnice asi 4 kilometry chůze po pláži. Pěkná procházka podél pobřeží. Bohužel pláž byla poseta tisíci mrtvých ryb. Místní nám řekl, že rybáři vyhazují svůj vedlejší úlovek do moře a ten nakonec skončí na pláži. Spousta supů, kteří tu poletují, má dobré jídlo.
Těsně před vesnicí jsme minuli hotelový komplex francouzského Club Med. Lehátka na hlídané části byla plná starších bílých a mezi nimi bylo úhledně hráblo. Přes rybářskou pláž, která je dost podobná té, kterou jsme viděli Nouakchott, Gambie en Dakar, vešli jsme do vesnice.
Je to živé místo, je zde mnoho obchodů a prodejních kiosků a má příjemnou atmosféru. Na rozdíl od zbytku Senegalu jsme zde viděli mnoho západních restaurací a kaváren. Můžete si také pronajmout jízdní kola, mopedy a čtyřkolky.
Cap Skirring je turistickou atrakcí, přesto je tradiční atmosféra poměrně dobře zachována.
Směr Guinea-Bissau
Poté jsme opustili Senegal. Země je jednoznačně modernější a pokrokovější než Mauritánie en Mali. Užili jsme si různé lidi a jejich životní styl. Ale byl čas na nové dobrodružství a tak jsme šli Guinea-Bissau. Více si o tom můžete přečíst v našem příštím blogu.
