Přistání v Angole (3) | NoFear Travel v Africe (22)

My (Cor a Grietje van Cestování NoFear), cestovat s náš obytný vůz Toyota Hilux 4×4 dveře Afrika. Africký kontinent je Mekkou pro 'pozemní“ s mnoha náročnými trasami a krásnými destinacemi. První africká země, kterou jsme během naší cesty navštívili Jižní Afrika je přítomen Maroko, následován Mauritánie, Senegal, Mali, Guinea, Sierra Leone, Libérie, Pobřeží slonoviny en Ghana. Po mezipřistání v Nizozemsku pokračujeme v naší pozemní cestě Afrikou. Jeli jsme dál Jít, Benin, Nigérie, Kamerun, Gabon en Kongo-Brazzaville a momentálně jsme v Angola.

Pokračujeme v prohlídce Angoly - toto je již třetí díl o této krásné zemi (část 1 zde, část 2 támhle). Jak jste od nás zvyklí, nyní se na video pustíte znovu.

Virei

Zdá se, že Angola nepřestává prezentovat různé krajiny.

Jedeme směrem k vesnici Virei a už mnoho hodin jsme neviděli lidi ani známky života, jen krajinu hor, skal a písečných plání ve stále nových výtvorech.

Dokud najednou neuvidíme stádo koz... to znamená, že tam musí být pastýř a tím pádem možná známka lidského života. Ale trvá to ještě minimálně hodinu, než Grietje najednou v dálce uvidí nějaké barevné oblečení.

Blížíme se k místu, kde obyvatelé pouště perou prádlo a nechávají svůj dobytek pít u pramene. Odvážíme se a jdeme ke zdroji, abychom si popovídali. Jsou to přátelští lidé, ale jazyk, kterým mluví v jejich kmeni, je nám neznámý. 

Muži nosí barevné sukně a ženy používají provaz kolem horní části těla, aby si chránily svá prsa.

Muži a ženy nosí na pažích a kotnících prsteny zlaté barvy. Nevadí jim nechat se vyfotit.

Ve vesnici Virei o kousek dál vidíte ještě více lidí ze stejného kmene, bydlí v betonových domech.

Později na internetu zjistíme, že je to „Mucubal“napětí obavy. Jsou polokočovní. Usadí se na delší dobu, ale přesto se mohou rozhodnout jít dál. Žijí především v jihozápadní Angole.

Probuzení na savaně

Po noci strávené pod jasnou hvězdnou oblohou kdesi uprostřed savany nás kolem 6. hodiny ráno budí sluníčko prosvítající otevřenými okny. Teplota rychle stoupá. Snídáme ve stínu karavanu a slyšíme jen zvuk vlastního žvýkání. Je ticho… a přesto o něco později v dálce slyšíme blížící se řehtání stáda koz. O 10 minut později jsme uprostřed koz, myslíme si, že jich je 500.

Poté, co pomalu zmizeli, vidíme v dálce pár oslíků nesoucích prázdné sudy s vodou, doprovázené chichotajícími se barevně oděnými dámami s koši na prádlo na hlavách. Donést vodu ze studny a vyprat prádlo je jejich první práce v pondělí ráno.

Průsmyk Leba (Miradouro Serra da Leba)

Průsmyk Leba (Miradouro Serra da Leba) spojuje níže položenou přímořskou a pouštní krajinu (0-350 m) s výše položenou (1600-2500 m) mnohem vlhčí krajinou. Cesta vede z Mocamedes do Lubango.

Díky silnému nárůstu je jasně viditelný rozdíl ve vegetaci způsobený rozdílem klimatu. Z vrcholu je výhled úchvatný. Fotíme krásnou cestu s vlásenkovými zatáčkami.

Zatímco dole je stále neplodné a neúrodné, vidíte nahoře, jak se vše zelenalo. Viděli jsme první tekoucí řeky.

Tundavala

Nedaleko Lubanga je Tundavala, obrovská úzká puklina v horách hluboká několik set metrů. Nachází se zde na rozhraní rovinatých nížin a horských oblastí. Trhlina je velmi působivá.

Je to jeden z mála památky v Angole která byla pro návštěvníky „oblečena“. Jsou zde parkovací místa a odpadkové koše. Na nejkrásnějších vyhlídkách jsou plošiny a lavičky.

Nemovitost je monitorována 24 hodin denně, takže pro nás představuje perfektní nocleh.

Cesta k němu je překvapivě dlážděna krásnými dlažebními kostkami. Už je to dlouho, co jsme to viděli naposledy.

Mezi Lubango a Menongue

Jdeme po perfektně zpevněné cestě východně od Lubanga. Silnice podle evropských standardů, ale téměř žádný provoz. 

Lidé tu nemají auta, ale divíme se, že tu není ani meziměstský provoz. Kolem vesnic vidíme jen pár tříkolek a chodců.

Prostředí je samozřejmě krásné, ale méně velkolepé než v pobřežních oblastech.

Lidé pěstují nejrůznější věci, často mezi původní vegetací. Krátce se zastavujeme u některých farmářů, kteří orají voly. Je to všechno velmi primitivní, ale lidé jsou zde s touto formou extenzivního zemědělství nadmíru spokojeni. Farmáři ukazují svůj způsob práce s největší radostí a hrdostí.

Na cestě do Conservation Project Cuatir

Jižně od Menongue hledáme nedotčenou přírodní rezervaci, kterou člověk jen těžko ovlivní, daleko od městského světa. Slyšeli jsme o tom přes vinnou révu a byli jsme velmi zvědaví.

To znamená asi 150 km off-road po špatných cestách. Ale ano, krásnější oblasti často nejsou snadno dostupné. Cestou vidíme nespočet osad s hliněnými domy. Tyto typy domů jsou stavěny ze vzpřímených tyčí, mezi kterými se rozprostírá hlína. V některých je vzdálenost mezi holemi o něco větší a je vyplněna balvany nalezenými na poli. Špičatá střecha je vyrobena z tvrdé trávy. Dokonce jsme viděli několik míst, kde byly tyto trávy úhledně odříznuty ve výšce okapu. Malé vily!

I zde lidé málo vědí o vnějším světě a žijí převážně soběstačně. Terénní stezka se nachází podél řeky Cubango. Ke konečnému cíli musíme přejet Cubango, na přejezdu je vor, moderně poháněný přívěsným motorem.

„Bárku“ řídí mladý kluk z přilehlé osady.

U táboráku 

Protože přijíždíme těsně před setměním v 18.00 hodin, čekáme na bárce vedle řeky. Vesničané se přirozeně přicházejí zvědavě podívat. Není otravný, velmi přátelský.

Dva kluci jdou hledat mrtvé dřevo a zapalují nám táborák. Dají dodatečnou zásobu dřeva a odcházejí.

Jak vítáni se můžete cítit…?

Projekt ochrany Cuatir

Po dalších 40 kilometrech písku se dostáváme do projektového tábora.

V lodge nás srdečně přivítají a dostaneme jakýsi polostan s luxusní koupelnou, který můžeme využít. Kromě toho je v ceně veškeré vybavení a zařízení za 12 eur na osobu!

Bohužel se zdá, že přítomné čtyřkolky nejedou, protože není palivo. Rozhodujeme se vyrazit s karavanem sami. Od Stefana, zakladatele, dostáváme mapy oblastí. Vjíždíme do areálu a často jedeme na hraně mezi lesem a otevřenými pláněmi. Větve někdy visí nízko a proto se musíme rozhodnout pro návrat.

Vidíme 4 antilopy, grošáky. Další skupina antilop, jejíž jméno neznáme, a obrovský dravec, kterého lze poměrně snadno vyfotografovat. Bohužel se později ukázalo, že nastavení fotoaparátu nebylo vždy správné a řada fotografií byla proto nepovedená. Všechny okolnosti zde nebyly dobré, ale vypadá to, že jsme si návštěvu divokých parků ochutnali. To v jižní Africe něco slibuje.

Pro zájemce o návštěvu oblasti: Zde můžete najít více informací.

Angola, naše závěry

Často se nás ptají, která země je nejkrásnější. Ale my takové seznamy nemáme rádi, protože si myslíme, že každá země má něco krásného. Navíc jsme na cestě objevovat a ne klasifikovat. Ale...stěží můžeme skrýt své obrovské nadšení z Angoly.

Vždy si budeme pamatovat různé nedotčené a nedotčené krajiny a také čistou přívětivost lidí.

Měli jsme možnost vidět mnoho pobřežních krajin, savan, pouští a horských krajin v různých podobách, úžasné!

Nezažili jsme žádné zkorumpované kontrolní body a ani na vteřinu jsme se necítili nebezpečně. Mnoho lidí, se kterými jsme mluvili, pochopilo, že nemluvíme portugalsky, ale vždy jsme vyšli s úsměvem a rukama a nohama.

V Luandě jsme viděli obrovské rozdíly mezi bohatými a chudými, ale dál v zemi je to umírněnější. Je zarážející, že země má špatnou internetovou síť. Pokud existuje připojení, je obvykle pomalé a nestabilní. Palivo je někdy obtížné získat, protože mnoho moderních čerpacích stanic jednoduše nedodává. Výsledkem jsou dlouhé fronty na jedné čerpací stanici, která má zásoby.

Vidíme i dlouhé fronty u bankomatů, fronta 20-30 čekajících lidí rozhodně není výjimkou.

Kvůli enormnímu poklesu hodnoty Kwanzy se pro nás Angola stala levnou zemí, což neplatí pro její vlastní obyvatelstvo. Za litr nafty jsme zaplatili ekvivalent 16 eurocentů.

Protože máme rádi čisté země, kde se k nám chovají jako k bližním a ne jako k turistům, cítili jsme se v Angole úplně jako doma. Mezinárodního cestovního ruchu je málo, a tak vás obyvatelstvo (zatím) nevnímá jako chodící peněženku. 

Angola, jaká pěkná země, vřele doporučuji!!

Pozn.: Angolu opouštíme na nejjihovýchodnější hranici s Namibie. Hranice je pro nás jedna z nejpřívětivějších a nejefektivnějších Afrika. Namibii bereme jako tranzit, abychom konečně odjeli Zambie naše další země. Později se vrátíme do Namibie.